The story of a Hasidic childhood in one of the centers of Orthodox and Hasidic Judaism of Central Europe. Mukacevo (as it's called in Czech, or Munkacs in Hungarian) is a town that was in five countries between 1918 and 1991: the Austro-Hungarian Monarchy, interwar Czechoslovakia, wartime Hungary, the Soviet Union and today, Ukraine. Mukacevo had a majority Jewish population (before it was wiped out during the Holocaust); its great rabbinical courts feuded constantly with each other.
Ernest Galpert, born in 1923, spent his childhood mornings in a religious school and his afternoons in a secular Czech school. His father had a grocery store and the family spoke Yiddish at home. During the war, Ernst was taken into forced labor brigades while his parents and sisters were deported to Auschwitz. Only his sisters returned and left for Israel soon after.
Ernest remained, hoping his sweetheart Tilda would return from the camps. She did - they married and raised two sons in Mukacevo, then in the Soviet Union. When Communism fell in 1991, one of Ernest's sons left for Israel while Ernest and his other son began helping run the Jewish community.
Study Guides
Odkazy na historické články
Ernest Galpert vyrůstal ve městě Mukačevo, které se nachází v Zakarpatské oblasti na západní Ukrajině, která byla v té době součástí meziválečného Československa, pod názvem Podkarpatská Rus. Před válkou patřilo k židovské komunitě v Mukačevu okolo 15.000 osob. Dnes v tomto městě žije okolo 300 Židů.
Přečtěte si časopis Společnosti přátel Podkarpatské Rusi.
Podkarpatská Rus je termín, jenž označuje jednu ze čtyř samosprávných zemí meziválečného Československa. Hlavním centrem této oblasti se stalo město Užhorod. Podkarpatská Rus byla přičleněna k Československu na základě Trianonské smlouvy z roku 1920. Přečtěte si článek o maďarské reakci na Trianonskou smlouvu.
V roce 1938 dochází k podpisu tzv. Mnichovské dohody, která byla tragickým následkem politiky appeasementu (tj.politika usmiřování nebo-li ústupků). Zástupci čtyř zemí Neville Chamberlain (Velká Británie), Edouard Daladier (Francie), Adolf Hitler (Německo) a Benito Mussolini (Itálie) se dohodli, že Československo musí odstoupit pohraničí území Sudet nacistickému Německu. Dohoda byla podepsána 29. září 1938 a dne 2.11. 1938 byla doplněna vídeňskou arbitráží. Československo muselo dále odstoupit pohraniční území s Maďarskem a také Polsko zabralo Těšínsko. Přečtěte si článek o statečném boji československých vojáků o Podkarpatskou Rus v říjnu 1938 zde.
Po tomto datu připadlo Mukačevo Maďarskému králoství. Maďarské království, které existovalo v letech 1920 - 1945, bylo konstituční monarchií, ovšem bez krále. Království bylo vedeno regentem - admirálem Miklósem Horthym. Za druhé světové války se Maďarské království orientovalo na nacistické Německo. V období od 16.10. 1944 do 28.3. 1945 převzala vládu v Maďarském království tzv. vláda národní jednoty nebo Szálasiho. Ference Szálasi byl vůdcem nacistické strany Šípových křížů.
Po druhé světové válce se Maďarsko stalo jednou ze zemí komunistického bloku. V roce 1956 došlo k vyvrcholení protikomunistických nálad a došlo k povstání, které bylo krvavě potlačeno vojsky Sovětského svazu.
Přečtete si článek o podstoupení československého území SSSR po druhé světové válce (slovensky) a také (česky).
Po válce bylo Mukačevo i celá Podkarpatská Rus připojena k Ukrajině, která byla součástí Sovětského svazu. V čele SSSR stál Josef Stalin.
Jeho pravé jméno znělo Josif Vissarionovič Džugašvili. S jeho osobou je spojen tzv. kult osobnosti (podívejte se na video ČT o kultu Josefa Stalina) a stalinismus. Odhaduje se, že za jeho vlády, která trvala od roku 1927 až do jeho úmrtí v roce 1953, násilně zemřelo více jak 10 miliónů lidí.
Po jeho smrti zastával funkci prvního tajemníka ústředního výboru Komunistické strany Sovětského svazu Nikita Sergejevič Chruščov. Jeho význam spočívá hlavně v kritice Stalinova kultu osobnosti a odsouzení jeho diktátorských praktik, které přednesl na XX. sjezdu KSSS v roce 1956. S jeho jménem se ovšem pojí i kritické okamžiky studené války - Berlínská krize v roce 1961 a o rok později Karibská krize, u které svět stál jen krůček od války atomových zbraní. Podívejte se na jeden díl Historie.cs věnovaný studené válce a Marshallovu plánu.
Nikita Chrusčov byl zbaven moci v roce 1964 a na jeho místo dosedl Leonid Brežněv, který setrval až do půli osmdesátých let. S jeho osobou je spojena invaze vojsk Varšavské smlouvy do Československa v roce 1968 (pražské jaro) a následná tzv. Brežněvova doktrína. Od roku 1985 až do rozpadu Sovětského svazu v roce 1991 stál v jeho čele Michail Sergejevič Gorbačov, který za své aktivity vedoucí k ukončení studené války dostal v roce 1990 Nobelovou cenu za mír.
Přečtěte si článek o Sovětském svaze v éře Michaila Gorbačova.
Odkazy na články spojené s židovstvím
Rodina Ernesta Galperta byla silně věřící a patřila k zastáncům chasidismu. Chasidismus je židovské náboženské hnutí, které vzniklo v Haliči na počátku 18. století. Zakladatelem hnutí byl rabín Jisra'el ben Eli'ezer, zvaný také Ba'al Šem Tov nebo Bešt. Ba'al Šem Tov a jeho následovníci kladli důraz na studium Tóry a ústní předávání Talmudu a jeho komentářů. Chasidismus nevyznával nový teoretický směr, nýbrž důležitá byla obnova lidové zbožnosti a každodenní uctívání Hospodina. Před válkou byla největší chasidská komunita ve střední (především Polsko) a východní Evropě. V dnešní době se centra nacházejí v USA a Izraeli.
Jeden z nejvýznamnějších chasidských rabínů 20. století byl Chaim Elazar Spira (Shapira) (1871 - 1937), který působil v Mukačevu. Chaim Elazar Spira byl velmi vážený muž, který byl respektován nejen židovskou komunitou, ale také okolním světem. Rabi byl navštíven osobnostmi světové politiky, jako byl prezident Tomáš Garrigue Masaryk, Eduard Beneš anebo nizozemská královna Vilemína. Chaim Elazar Spira byl označován za "zázračného rabína". Napsal okolo 20 knih, z nichž nejvýznamnější dílo je šesti svazková kniha Minchas Elazar. Link (anglicky)
Ernst Galpert vypráví, že navštěvoval ještě před vyučováním v české škole tzv. cheder. Chedery byly určené pouze pro chlapce od 5 let. Děvčata se učila doma s matkou. Chlapci se v chederu učili psát a číst hebrejsky. Po zvládnutí hebrejského jazyka se věnovali studium Tóry.
V ulicích Mukačeva bylo možné slyšet maďarštinu, češtinu, hebrejštinu a jidiš. Jazyk jidiš je západogermánský jazyk, který v sobě kombinuje prvky němčiny, hebrejštiny a slavismy. Mluvená forma je velmi podobná hovorové němčině, avšak při psaní se používá hebrejská abeceda. Jazykem jidiš mluvila převážná část aškenázkých Židů. Dnes tímto jazykem mluví jen na čtvrt miliónu Židů po celém světě.
Ernest Galpert nám dále vypráví, že za druhé světové války byli jeho rodiče deportováni do Osvětimi a on sám byl nasazen na nucené práce.
Před druhou světovou válkou žilo v Maďarsku na 500 000 Židů, po vídeňské arbitráži se počet zvýšil na 750 000.
Situace maďarských Židů se postupně zhoršovala. První protižidovský zákon byl přijat již před válkou v roce 1938. Třetí protižidovský zákon z roku 1941 definoval židovství na rasovém základě a byl přísnější obdobou norimberských zákonů. Za Žida byl považován každý, kdo měl již dva židovské prarodiče (3 židovské prarodiče podle norimberských zákonů), navíc zakazoval smíšené manželství. Na základě této definice stoupl počet Židů na 850 000.
Maďarská vláda v rámci mobilizace zřídila tzv. pracovní jednotky, jejichž příslušníci (Židé, Slováci, Romové a další „nepřátelé“ Maďarska) byli využívaní na otrockou práci. Ačkoliv v Maďarsku do roku 1942 přišlo o život mnoho tisíc Židů, v prosinci téhož roku premiér Kállay kategoricky odmítl nálehaní nacistů, aby se v Maďarsku začalo s tzv. „konečným řešení židovské otázky“, které v okolní Evropě již běželo na plné obrátky. Cílem bylo se zbavit silného německého vlivu, zvláště po krvavé bitvě u Stalingradu, kde Němci obětovali desítky tisíc maďarských vojáků. Proto také došlo k jednání Maďarska se západními mocnostmi, o kterém se ovšem dozvědělo německé velení, které přistoupilo k radikálnímu kroku – obsazení maďarského území německou armádou dne 19.3. 1944. Admirál Horthy nahradil Kállayho ve funkci premiéra pronacisticky smýšlejícím Döme Sztójaym. Vláda v zemi byla fakticky převzata nacisty a konečné řešení, jehož vedením byl pověřen Adolf Eichmann, se rozběhlo. Začala platit nařízení o nošení žluté hvězdy a soustřeďování židovských obyvatel do ghett, která byla vytvořena ve více jak 55 obcí. Zpráva německého zmocněnce Edmunda Veesenmayera (amglicky) uvádí, že z Maďarska do Osvětimi bylo deportováno na 437 402 Židů, z nichž bylo 80% zavražděno.
Horthy byl zaskočen řáděním Němců v zemi a snažil se navázat styky s opozicí a ukončit tak spolupráci s nacistickým Německem. Po zastavení deportací 7.7. 1944 bylo Maďarsko až na Budapešť tzv. Judenrein – bez Židů. Horthy také na tajných jednání v Moskvě vyhlásil příměří se Sovětským svazem a vystoupení Maďarska z války. Němci se o těchto krocích ovšem dozvěděli a Horthy byl odvolán. Vláda v zemi byla svěřena Straně šípových křížů a jejímu vůdci Ferenci Szálasimu. Deportace se rozběhly na novo, tentokrát se týkaly i chráněných Židů v Budapešti. V Maďarsku během holocaustu zahynulo 564 500 maďarských Židů.
Přečtěte si celý článek o holocaustu v Maďarsku.
Ernest Galpert nám dále vypráví, že po druhé světové válce se vrátila jeho přítelkyně Tilda z Osvětimi a potom všem, co se stalo, měli pouze malou civilní svatbu. Jinak židovská svatba je jedním z důležitých rituálů v životě. Probíhá podle stanovených zásad. Židovská svatba se skládá ze dvou aktů – kidušhin (zásnuby) a nisu‘in (sňatek). Původně se tyto dva obřady konaly odděleně, ale ve středověku došlo k jejich sloučení a doplnění o další prvky, takže dneska se obřad koná v jeden den. Přechod mezi kidušin a nisu‘in je tvořen tzv. ketubou – svatební smlouvou, ve které se ženich zavazuje řádně starat o svoji nevěstu a v případě rozluky jí vyplatit dohodnutou sumu peněz, ze které může žít minimálně jeden rok po rozluce. V židovství je na rozdíl od křesťanství rozvod možný.
Ernest Galpert vzpomíná, že život v Sovětském svazu nešel dohromady s náboženstvím, avšak po jeho rozpadu se Ernest Galpert vrátil ke svým náboženským zvyklostem. Dnes dokonce pomáhá v synagoze při bohoslužbách. Židé během roku slaví několik svátků, které odkazují na jejich historii. Jedním z nich je svátek Pesach, který připomíná vyvedení Židů z egyptského zajetí. Pesach všude kromě Izraele trvá 8 dní. Podle židovského kalendáře začíná 15. nisanu a v Izraeli končí 21. nisanu, kdežto v diaspoře 22. nisanu. Během svátku se udržují složité stravovací pokyny, které přikazují jíst pouze to, co je Košer le-Pesach. Pojídají se také nekvašené chleby - tzv. macesy - jako vzpomínka na pobyt v poušti. Pesach patří mezi nejsložitější židovské svátky. Důležitou součásti je Sederová večeře, která se koná o prvním večeru svátku Pesach (v diaspoře o prvních dvou večerech).
Navštivte stránky Židovské muzea v Praze, památníků Terezín a Muzea židovské kultury v Bratislavě.
Podívejte se také na stránky Slovenského centra židovského kulturního dědictví. Hlavním cílem této stránky je propagace slovenského židovského kulturního dědictví jak pro odbornou, tak i širokou laickou veřejnost. Detailní databáze poskytne užitečné informace příznivcům židovské kultury, stejně tak i krajanům židovského původu žijícím v zahraničí.
Prohlédněte si mapu pracovních a koncentračních táborů na území Slovenského štátu a Maďarska
UKÁZKY Z ROZHOVORU:
Přečtěte si ukázku z životopisu Ernesta Galperta, jak vzpomíná na školní léta a na bar micva.
Ernest Galpert vypráví o životě Židů v Mukačevu.
Přečtěte si ukázku z životopisu Ernesta Galperta o nucených prací během války a návratu do Mukačeva.
Tématikou Podkarpatské Rusi se zabýval významný československý spisovatel Ivan Olbracht. Jeho nejznámější dílo Nikola Šuhaj loupežník pojednává o osudu československého Robina Hooda. Dílo Golet v údolí se skládá ze tří povídek, ve kterých Olbracht popisuje život v izolované židovské vesnici Polana na Podkarpatské Rusi. Nejznámnější je povídka O smutných očích Hany Karadžičové, ve které autor popisuje střet mezi tradicí a životem jedince.
Všechna tři jmenovaná díla se dočkala filmového zpracování (Hanele, Golet v údolí). Nikola Šuhaj loupežník byl dokonce v 70. letech zhudebněn a jako muzikál je znám pod názvem Balada pro Banditu. Děj díla se zakládá na pravdivé události a odehrává se v malé vesničce Koločavě, kde v místní škole můžete navštívit muzeum Ivana Olbrachta anebo opravenou stanici československých četníků. Přečtéte si článek o současném životě na Zakarpatské Ukrajině.
Zakarpatská Ukrajina je oblíbeným místem milovníků přírody a pěší turistiky. V tomto regionu se také nachází nejvyšší bod Ukrajiny - hora Hoverla ( 2061 m n.m.), která je součástí Černohorské poloniny. Ani milovníci historie nepřijdou zkrátka. Na jihozápadním okraji města Mukačeva se tyčí asi nejkrásnější hrad Zapadokarpatské Ukrajiny - hrad Palanok. Prohledněte si fotografie hradu včetně těch historických a přečtěte si o jeho historii.