Na této fotografii jsem s tatínkem před naším domem v Dubí. Bylo to podle všeho tehdy, když jsme tam žili sami dva, což znamená po rozvodu mých rodičů a před tím, než se otec znovu oženil. Oženil se v roce 1930.
Mí rodiče se rozvedli v roce 1929. Maminka si pak vzala dr. Viktora Hahna. Během rozvodu dospěli rodiče k dohodě, že moje téměř o šest let starší sestra zůstane u maminky a že já půjdu k otci. Když mi bylo už asi 19, zeptala jsem se, proč já, jako ta mladší, jsem měla jít k tatínkovi, když mi v té době nebylo ani osm. A maminka mi vysvětlila, že nechtěla tatínkovi ještě více ublížit, protože věděla, že pokud by s ním žila sestra, oba by se stáhli do sebe a odvykli by si spolu mluvit. Každý z nich by si četl svou knížku a poslouchal vlastní desky a nepotřebovali by spolu komunikovat. Takže jsem zůstala s tatínkem v Dubí a sestra bydlela s maminkou v Teplicích se strejdou Viktorem.
Tatínek se také znovu oženil. Jeho druhá žena se jmenovala Augusta, rozená jako Diehlová v roce 1894. Konvertovala k judaismu, když se provdala za svého prvního manžela, pana Neumanna, který ale zemřel. Teta byla velmi veselé stvoření, měla jsem ji moc ráda a ona se na mě taky dívala jako na dceru. Neměla vlastní děti, její první muž byl skoro o 20 let starší, a já myslím, že je ani mít nemohli. S tatínkem si rozuměla líp než maminka. Přestože byly s maminkou stejně staré, byla každá jakoby z jiného století. A „tetička“ byla z toho století, kde se zkrátka všechno dělo tak, jak si manžel přál, aby ho to nijak nezatížilo a neměl žádné starosti. Zatímco naše maminka byla ze století, v němž už existovalo spíše rovnocenné partnerství. Když se otec s tetičkou vzali, měla jsem jen jednu podmínku: že ji nebudu říkat maminko. Takže pro mě to byla teta Gusti.
