Tenhle obrázek je z Prahy z roku 1930. Zdá se, že byl pořízený v nějakém ateliéru. Zleva je na něm Robert, bratr mého nevlastního otce, vedle něj teta Erna, pak její manžel Oskar Kolb a potom můj nevlastní otec Ota Laš. Já jsem to děvče vedle dvou sedících žen, napravo je moje matka a nalevo Robertova žena.
Maminka se jmenovala Hilda, rozená Krauskopfová v roce 1900 v Praze. Byla ženou v domácnosti. Jaké měla vzdělání, nevím. Asi rok poté, co jsme se vrátili do Prahy z Německa, se maminka podruhé provdala za českého Žida Otu Laše, který pocházel z Šerlovic u Tábora. Byl ročník 1898. Brali se na Staroměstské radnici v Praze, židovskou svatbu neměli. S nevlastním otcem jsme si dobře rozuměli, choval se ke mně skvěle. Mamince se v roce 1930 narodila dcera Věra, kterou velmi milovala.
Ačkoli jsme s maminkou bydlely v jednom domě, moc jsme se neviděly. Já jsem byla u dědečka a maminka si založila novou rodinu. Náš vztah byl velmi zvláštní a do hřejivého vztahu matky s dcerou měl daleko. Vždycky jsem se o ni později postarala, když bylo třeba, protože nakonec to byla moje maminka, ale nepamatuji se, že by mě třeba někdy objala nebo políbila.
Můj nevlastní otec měl bratra Roberta, který měl židovskou manželku. Oba zemřeli za holokaustu.
Maminka měla sestru Ernu a bratra Rudolfa. Erna byla o dva roky mladší, byla bezdětná, ale vdaná, její manžel se jmenoval Oskar Kolb. Oskar byl Žid a pracoval jako ředitel podniku na výrobu lihovin. Teta Erna byla v domácnosti. Každou neděli jsme s dědou vyzvedli strýčka Oskara a jeli na hřbitov za babičkou a cestou zpátky jsme si u tety dali svačinu a pak jsme pokračovali domů na oběd. Pamatuju si, že teta Erna měla psa. Nemyslím, že byla Erna s Oskarem nějak zbožní, ale určitě chodili do synagogy alespoň na velké svátky. Oskar zemřel ještě před transporty, Erna byla transportována do Terezína na podzim roku 1942 a v ten samý rok pak dále do koncentračního tábora Malý Trostinec v Polsku, kde byla zastřelena.
